První dohoda: Nehřešme slovem. Valná většina z nás vypouští slova bez nějaké extra úvahy o tom, co udělají s ostatními. Ponižujeme, vyhrožujeme, zastrašujeme. První dohoda proto říká: Važme slova! Buďme přímější, zároveň však ohleduplní. Pokud mluvíme o lidech, kteří nejsou přítomni, říkejme pouze to, co obstojí i v jejich přítomnosti.
Druhá dohoda: Neberme si nic osobně. Když nás druzí pochválí, je nám skvěle. Když nás někdo nedej bože zkritizuje, cítíme se pod psa. Zapomínáme na to, že člověk je bytost čistě sobecká a druzí tedy nedělají nic kvůli nám. Jestliže nás někdo chválí, znamená to nejspíše, že je dobře naložen a my jsme se mu pouze připletli do cesty. Stejně tak s kritikou. Nemá s námi nic společného, je pouhou ukázkou přemýšlení daného člověka. Vezmeme-li si pochvalu či kritiku druhých lidí osobně, je to pouhá ukázka naší závislosti a manipulovatelnosti.
Třetí dohoda: Nevytvářejme si žádné domněnky. V dětství, když jsme měli ústa plná otázek, nám ostatní říkali: „Ticho! Co to je za hloupé otázky? Kdo je zvědavej, bude brzy starej!“ a podobně. A my jsme se tak odnaučili ptát a tím vyjasňovat. Místo toho jsme začali žít v domněnkách. Třetí dohoda proto radí: Vraťme se k tomu, v čem jsme jako děti excelovali. Mluvme co možná nejjasněji, ptejme se a vyjasňujme.
Čtvrtá dohoda: Dělejte vše, jak nejlépe dovedete. Ale ne lépe. Proč? Pravděpodobně budeme úspěšnější. A také když se do všeho, co děláme, naplno položíme, nebudou nás přepadat pocity lítosti, že jsme to měli udělat lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat