A tak ho máme...

Když jsem se dneska večer dopotácel domů po celodenním nahánění zlaťáků, dětí ve škole, novinářek, kolegů kantorů, obchodníků s hudebními nástroji a opravářů hudebních nástrojů, zvukařů, opravářů automobilů a obchodníků s náhradními díly na Trabanty, tak mě Kalimka pozdravila jen aby se neřeklo a pusu mi vlípla jen tak v rychlosti... To jsem hned věděl, že se u nás doma něco důležitého děje...seděla s noťasem v klíně a furt v něm cosi šudlila a potutelně se usmívala...A když nereagovala už ani když jsem se jí zeptal na to co měla k večeři a jestli si dá se mnou, tak jsem to už nevydržel a kouknul jsem jí přes rameno... a co nevidím, děvče nemá co na práci jenom se stará o dětičky a domácnost, chodí do práce, studuje a trajdá se mnou bůhví kde a bůhví do kdy...a teď tohle BLOG .... no toto, co s tím... povídám si, dyť nemá na nic čas a nestíhá, co s tím chce k čertu dělat a co tam bude kruciš psát, no ona snad nemá rozum...Mě by nic takového ani ve snu nenapadlo...v hlavě mám úplně jiné starosti, co ve škole, jak Boom Cup, kdy Hair, proč Marxová Tchyně, jestli někdy Klamy, kdy Granty, zdali lesní roh, bicí, klavír, zpěv a nebo kytara...jestli domek v Petrovicích a nebo v Metylovicích, zateplit, obložit, zatopit, posekat, nařezat, a tááááááák a nějaký BLOOOG ... proč? Nač? Co s tíííím.... Neeee... rozhodně ne... A pak se na mně otočila a s odzbrojujícím úsměvem na rtech a jen tak nevinně mi řekla .... " ...a víš Ty co, máme společnoupostel a peřinu, byt, chaloupku, Trabanta... děti máme sice každý svoje, ale jako by byly naše vlastní...tak víš co? Budeme mít společný i tenhle Blog..."... no co jí na to té mojí prdelce chcete říct... Jedině ANO.... Ale co tady budeme psát...tak to fakt nevím a jdu si napustit vanu a přemýšlet o tom.... Iggi